Vítejte na našich stránkách věnovaných chovu kamerunských koz.

V západní  anglofonní oblasti  Kamerunu,  kde jsou krásné lesy,  pastviny, jezera a řeky-místní komunity jsou vedeny králi, jejichž titul je dědičný a jsou vysoce uznáváni. Impozantní dřevěný palác je místo,kde žijí tito králové-fonové a jejich velká rodina a personál.  Palác Fundong je fascinující,  vypadá jak středo- věká stavba. Místní fon mluví přes tlumočníka. Fon z Bali má německé vzdělání, rád vám nabídne své vy- hlášené palmové víno. Fon z Bafut, Abumbi II vládne  nad ostatními fony v oblasti. Je ještě relativně mla- dý, ale má již 55 manželek,  jeho otec jich měl 152.  Mnoho zábavy s nimi a  jeho rodinou lze užít během dubnového obřadu sekání trávy,  kdy se z této trávy pak  opravuje střecha paláce.  Obvykle se při tomto obřadu velmi  hoduje a konzumuje množství palmového vína.  Vedeni úvahou, že takto zajímavá země v jejímž čele stojí takové osobnosti, si zaslouží i v naší české kotlině  náležitou propagaci, rozhodli jsme se pro založení malého chovného stáda kamerunských koz.

Naše stádo se skládá ze tří chovných koz a jednoho moc šikovného kozla Pišty Hufnágla. Kozy se jmenují Róza, Líza a Mája. Kamerunská koza je barevně a typově nejednotné a nenáročné plemeno. Nejčastěj- ší zbarvení  je černé,  černobílé, někdy  hnědé, žluté nebo  šedé.  Naše stádo je  zbarveno do funebrácké černé. Kozy i kozli  jsou rohatí s krátkýma ušima, plemeno je  odolné proti trypanosomě, což je parazitní onemocnění šířené mouchou tse-tse. Tato nemoc  však v našich končinách  zatím nehrozí, nicméně osob- ně znám několik lidí, o nichž se důvodně domnívám,  že spavou nemoc mají, protože jsou schopni usnout kdykoli a kdekoli. Typickou vlastností kamerunských koz je schopnost dobře lézt po stromech, na kterých se ve své domovině pasou. Živí se trávou, listy keřů a stromů. V našich podmínkách měly během léta možnost  okusovat větve hrušní, ale i mladých osik, jasanů a břízek. Kromě listí si však vydatně pochutnávaly i na spadaných hruškách a švestkách v našem ovocném sadu. Toto plemeno je ty- pické, charakterizované normálním vývojem trupu, avšak s abnormálně krátkými končetinami. Rozměry: délka těla 80-90 cm,  délka ocasu 10-12 cm,  výška v kohoutku 40-50 cm, hmotnost 25-30 kg. Kamerun- ské kozy se nedojí.  Samice je 150 až 170 dnů březí,  2x do roka.  Rodí většinou  1-3 mláďata vážící 1 až 2,5 kg. Koza se dožívá dle informace z wikipedie  věku maximálně 15 let, což dosud ověřit neumíme. Ko- zy obojího pohlaví  jsou vždy neagresivní, přátelské,  je možno k nim bez obav  pustit i malé děti. Valnou část krmné dávky uhradí pastvou.

Kozy jsou poměrně  náročné na  prostor, pokud nemají  velký výběh, mají tendence  utíkat,  což se nám stalo právě  nyní v zimě,  kdy se podplazily  pod spodním drátem  ohradníku, aby vyrazily k blízkému kr- melci, kde hodovaly – bohužel – na úkor lesní zvěře.  Když jsme toto zjistili, učinili jsme příslušná opatře- ní a kozy mají s  krmelcem po žížalkách.  Kozy mají  2x v roce kůzlata,  která veškeré mléko spotřebují. Kozy se celoročně chovají společně s kozlem,  koza ihned po odstavu kůzlat jde znovu do říje. Na krmení jsou tyto kozy poměrně nenáročné.  V zimě je základem krmné dávky seno,  je lepší začátkem zimy zkr- mit nejprve otavu a seno z první seče,  které obsahuje více vitamínů nechat až na předjaří, kdy je potře- ba vitamínů zvýšená. V zimě dostávají naše kozy  také jadrné krmivo,  a to zhruba 200 gramů na kozu a den. Lze podat mačkaný oves, ovesné vločky, ječný či ovesný šrot. To smícháme s okopaninami, my po- dáváme hrubě nakrouhanou krmnou řepu nebo cukrovkové řízky. Kamerunské kozy jsou značně otužilé, bez  problémů snesou i mrazy.  Přes léto jim stačí přístřešek,  kam se ukryjí před deštěm.  Přes zimu jim stačí i nezateplená stáj.  V našem případě si oblíbily  průmyslový fóliovník s hlubokou podestýlkou ze slá- my. Protože mají kozy přes zimu méně pohybu, je dobré zjara upravit paznehty, na což používáme kleš- tě zn. Felco. V případě poranění kopýtek, používáme bukový dehet.  Je dobré, aby kozy kamerunské žily ve stádu. Stačí i menší skupina koz. Samotné se cítí deprimované a není jim dobře. Našim kozám stateč- ně sekunduje stádo ovcí.

Kozy se nám za naši péči odměnily prvními kůzlátky. Mája porodila první kozičku a Róza má dva výstav- ní kozlíky. Jediná, která zatím zaostává, je koza Líza.  Nicméně věříme, že i tato black lady brzy přivede na svět svoje první kůzlátka. Porody byly zatím bezproblémové  a kůzlátkům jsem ošetřili pupeční pahýl alamicynem a očkovali jsme je Covexinem 10 proti klostridiím.
Pokud se ale stane, že kůzle uhyne, musíme zabránit zánětu vemene.  Koze je třeba podávat pár dní jen seno a vodu. Mléko neoddojujeme,  ale koze vtíráme do vemene mast Aphlegmin, která zabraňuje záně- tům.
Na závěr lze konstatovat, že jsou to  přizpůsobivá a obratná zvířata s tvrdou konstitucí, snadno zdolávají náročnější překážky.  Dosahují váhy 10 až 12 kg. Za příznivých podmínek  může mít kozička ještě v tom roce, kdy se narodila, vlastní kůzlata. Kůzlata se rodí matce po březnosti trvající 150 až 170 dnů a kůzla- ta se rodí v průběhu celého roku. Mléko kozy slouží pouze pro výživu kůzlat.