Fejeton - V obchodě

Fejeton

Včera jsem moc nestíhal…. Měl jsem nějakou soukromou věc, kterou bylo nutno vyřešit a uzavřít.., takže jsem se do práce vrátil později a kolegyně mi kolem 11 hodiny těsně před nosem odešly na oběd do blíz- kého hotelu Korunní princ. Přiřítil jsem se za nimi  mírně udýchaný stoupáním do táhlého strmého kopeč- ku vedoucího Jiráskovou ulicí, která lemuje honosnou stavbu kostela sv. Mikuláše..

Jakmile jsem se usadil do vypolstrovaného křesla, už se mi před obličejem ukláněl přehnaně úslužný číš- ník se slovy : „Tak co jste vybral z našeho meny?“ Schválně píšu MENY,  protože číšník s bílou zástěrou a tričkem s barevným  obrazcem kolozubého  piráta opravdu kladl  v monologu  důraz na poslední slabiku.

„ Z MENY si nedám nic,“ odpověděl jsem..

„PROSYM??“ pokračoval afektovaně lehce nadopovaný číšník, aby následně přešel do více normální tóniny „Nezaujalo Vás ?“

„Ne, snad jen bramborová polévka a pečivo.“

„Takže polévku?“

„Ano.“

Za chvíli se přede mnou a mými kolegyněmi objevily tři vrchovaté talíře s kouřící tekutinou, v níž plavaly různé odřezky zeleniny, houby atakdál ..

Na hrůznou hradní masovou směs s neidentifikovatelnými  odřezky masa jsem vážně neměl chuť .. Navíc omáčka  tak trochu  připomínala slabým okrem ředěnou fasádní barvu Hasit .. Alespoň co do konzistence a tuhnutí.

Kdybych měl  své duševní  pohnutí  z oběda vyjádřit  slovy písně od  Jiřího Suchého „Představte si, před- stavte si, co jsem měl dnes k obědu,“ tak bych končil po prvním refrénu .. Na druhou stranu aspoň nebu- du vypadat jako reklamní panáček MICHELIN.

Když „hostina“ skončila, zaplatili jsme a v aktuálně nastartovaném procesu trávení se ocitli zpět na rušné ulici..

Společně s kolegyní jsme se rozhodli, že oběd doplníme sladkou tečkou, v mém případě dvojtečkou.. Naše společné kroky vedly do blízké prodejny biopotravin s poněkud zavádějícím názvem Zdravíčko.

Nejsem si ani  zdaleka jist, zda vše,  co je zde předkládáno  k věření  jako potravina vedoucí 100% k oz- dravění těla, tuto funkci opravdu splňuje ?? Ale je mi jasné, že v první řadě  jde o byznys a nikoli o zdra- ví..

Když jsme vešli do obchodu, byla zde prodavačka a zároveň vedoucí v jediné sobě v družném rozhovoru s náhodnou kupující … Z útržků monologu, který s kupující vedla jsem pochopil, že všichni chlapi jsou ne- poučitelní a  nepoužitelní debilové,  že každá rodina má  své problémy, aneb z  každého komína se občas parádně kouří.., že její zeť byl taky pěkný kvítko  a že její soused jí dluží 50 000,- Kč, které nejspíš nikdy neuvidí..

Pak  si nás  konečně všimla,  což v  konečném důsledku  znamenalo,  že z jednoho  plynulého  monologu přešla do jeho dalšího stupně otázkou, co si dáme? Kolegyně Petra sdělila, že meruňky v jogurtu, které jí byly obratem naváženy a vyúčtovány. Mezitím do obchodu vešly další 2 ženy a kupující, kterou jsme zde zastihli při našem vstupu, naopak decentně vypadla zpět na ulici..

Když se prodavačka zeptala na moje přání, poručil jsem si 10 dkg brusinek..

Zatímco je vážila, říkala dost afektovaně nahlas : „ Hele, jestli máte problémy s prostatou, tak bych Vám ještě doporučila tyhle ženšenové kapsle a pak taky chroupat pistáciové oříšky. Co vy na to ??“

„ Díky, prostata mne zatím netrápí a brusinky si kupuji proto, že mi chutnají.“

„No, jak myslíte! Všichni chlapi to nakonec mají a vy to máte to za 22,- Kč“.

Ty dvě ženské na mně koukaly s hlubokým soucitem.

Když jsem odešel, říkal jsem si,  zda se taky ptá lidí, co si kupují  dubovou kůru, zda jim kromě smradla- vých nohou a plísně mezi prsty, nesmrdí náhodou ještě něco jiného? Např.na anální fisury tu máme mast z jírovce.. To hned máte jiný odér análních feromonů – to mi věřte !

Tak trochu mi připomínala tu zdravotní sestřičku z nejmenované nemocnice, která na celou chodbu plnou čekajících volá: „Je tu pan Vostrý ? Pan Emil Vostrý ??“

Načež se zvedne chlapík, který jde směrem k ní sledován zraky všech kolem stojících a sedících.

„Aha , tak to jste vy, co jde na odběr krve, kvůli tomu anonymnímu vyšetření na AIDS, že jo ??“