U okénka informací ČD

Před dvěma dny jsem byl na nádraží. Potřeboval jsem nějakou informaci o odjezdech vlaků v průběhu následujícího víkendu. Prošel jsem rozlehlou halou a zahnul doleva do uličky, na jejímž konci bylo okénko s modrobílým nápisem ČD centrum, za jehož sklem seděla obrýlená paní, vyčkávajíc, zda ji budu obtěžovat. Na stole se povalovaly pletací jehlice s navlečeným torzem svetru. Nevrle se na mne podívala a já vnitřně trochu zapochyboval, zda informaci opravdu nutně potřebuji. Mokré dlaždice páchly močí a na rozvrzané lavičce ve vestibulu seděla stará bezdomovkyně s béžovou hučkou na prošedivělých vlasech. Nepřítomným pohledem civěla kamsi za moje záda a ostrým nehtem malíčku levé ruky se šťourala ve vykotlaných zubech. Překvapilo mne, že i v tuto denní dobu lze tady takovou bytost potkat. Taky jsem zaváhal, zda ji nemám obdarovat pár drobnými nebo ji alespoň pozvat na dvě deci gulášovky do blízké nádražní restaurace. Vtom se rozchrchlala jako špatně startující škodovka a mě veškerá lidumilnost okamžitě přešla. Spíše jsem cítil znechucení a odpor, i když jsem se neubránil i tajnému obdivu, jak lze vůbec žít takový život a neskončit jako sebevrah. K úplnému vystřízlivění ze soucitné nálady mi dopomohlo její vysmrkání. Zvuk, který přitom vydávala, připomínal kloktání sodovky. Hlen, který vylétl jako střela dum dum z její pravé nosní dírky, přistál na betonové spáře mezi oprýskanými dlaždicemi. Opatrně jsem se vyhnul lepkavé pasti s podezíravým pocitem, že informátorka je tajně s bábou domluvená, aby odháněla lidi, kteří by měli tendenci rušit její pracovní siestu. Když jsem konečně prošel sugestivní uličkou hrůzy a octnul se u okénka, které se se zaskřípěním otevřelo, měl jsem okno. Prostě jsem zapomněl, kam chci jet a na otázku osoby v železničářské uniformě, co si přeji, jsem zmateně zablekotal, že, že…, že hledám WC. Její pravá ruka se prudce vymrštila směrem do neznáma a mně okamžitě došlo, že bych měl urychleně vycouvat. Bezdomovkyně se drbala. Zřejmě blechy. V duchu jsem jí popřál Lovu zdar a zmizel venku…