Fejeton - Cesta vlakem

Cesta vlakem ( fejeton )

Cesta vlakem se mi proměnila ve skutečné Psycho,  když jsem zhruba na čtyřicátém kilometru trasy Ústí nad Labem - Lysá, nedaleko zastávky Velké Žernoseky, dostal průjem.  Mohl bych tento stav popsat i la- tinským slovem  diarrhea, což by alespoň částečně  zjemnilo tuto skutečnost.  Dokázal bych samozřejmě použít i jiné poněkud  vulgárnější slovo,  ale nechci tady lacině zneužívat slovních šperků českého jazyka pro vyjádření  něčeho tak banálního, i když zároveň  spontánně problematického.  Snad bych měl  pouze poznamenat, že v této těžké životní zkoušce  jakékoli intelektuální pochody běží po naprosto jiné linii, za- staveny pochodem jiným,  rychlejším, méně metafyzickým,  spíše fyzickým,  zkrátka pocitem, že už není co a ono se stále musí, aby to, co není, mohlo rychle ven, protože jinak to nejde.
Co zbývá člověku,  jenž se na sklonku  dne ocitl v poskakujícím  železničním voze,  který bezhlavě uhání kupředu, což ještě víc umocňuje kalamitu ve střevech - orgánu, o němž se zpravidla nevede společenská konverzace. Rozhodnutí stát se mučedníkem  nemusí právě v takto vypjaté chvíli být tím nejlepším řeše- ním.  Stejně tak i domněnka,  že co se nedá změnit,  musí se vydržet, velmi rychle ztrácí svou důležitost, zvláště v konfrontaci s nesnesitelným tlakem v břišní  krajině. A vůbec nejhorší na tom je, že na všechno zůstává člověk nakonec sám.  Vaši spolucestující, kteří si klidně rozpráví o počasí  vás mají za krajně ne- taktního jedince,  neboť si neustále poposedáváte a vrtíte sebou,  což v malém stísněném kupé  nepůsobí zrovna jako projev společenské ohleduplnosti. Opravdu zle začíná být ve chvíli, kdy přestáváte nést zod- povědnost za vnitřní obsah rozbouřených vnitřností a volíte náhlý a neomluvitelný úprk úzkou zaplivanou chodbičkou směrem k malému záchodku čtvercového půdorysu, kde očekáváte své rozhřešení.
Situace se  ještě  více komplikuje  klopýtáním přes bagáž,  kterou si do  středu vagónu  odložili amatérští sportovci.  I vy teď běžíte na čas. Možná se blížíte rekordu v lehkoatletické disciplíně  běh přes překážky, ale máte smůlu. Schází tu časomíra a jury, která by oficiálně potvrdila váš obdivuhodný výkon.
A konečně jste u cíle ! Snažíte se vzít za malou kovovou kličku úzkých dveří z umakartu a ono ouha !
Je obsazeno ! Jak je to možné ? Právě teď,  když mám takový P., těká vám v hlavě,  jenže semafor tlus- tého střeva už dal nekompromisní zelenou průjezdu jiného vlaku než je ten, v němž se vy právě nachází- te. Náhle přichází spásný nápad ! Proběhnout o pár metrů dál do dalšího z vozů. Nyní jde skutečně o seti- ny vteřin.  Nezajímá vás, že mnozí, co mají vysoké příjmy z rychlostních závodů,  by pouze bledli závistí, kdyby spatřili váš neuvěřitelný nástup, v němž jde skutečně o všechno.  Jenomže tím, že jste v úporném finiši  nakonec dosáhli cíle, ještě zdaleka nekončí  váš boj o uhájení vlastní  důstojnosti. A právě v takové chvíli, kdy surově prožíváte svoji bezvýchodnou situaci,  měl by vás spatřit senátor pověřený zastupová- ním vašeho volebního kraje,  aby pochopil na zcela  konkrétním životním případu,  kde je skutečně zapo- třebí přiložit ruku k dílu, protože tu jde o opravdový nedostatek sociálních jistot.
I vám už konečně došlo, že hovory těch,  kteří si stěžují na zaprděnost a provinciálnost prostředí, v němž žijí, jsou naprosto banální ve srovnání s nutnou návštěvou záchodku v jedoucím vlaku, kde se z prostého sklopení promaštěného záchodového prkýnka stává western.  Jediným kovbojem jste tu ovšem vy, když se marně snažíte zachytit lasem  pohledu ruličku toaletního papíru,  který kdosi neznámý pravděpodobně ukradl.  Hledíte na sebe  do slepého zrcadla a  vidíte stín  uzoufané tváře,  dotvořený odrazem  chaotické malby sprayem na špinavé stěně za vámi.  Pozorujete smutně svoji rozevřenou dlaň připomínající nakle- paný řízek a vnitřně doufáte,  že se nebude muset stát konečným řešením.  Naštěstí si všimnete úzké ro- ličky zapomenutých  novin svisle zastrčené do hluboké  kapsy baloňáku  mající v dané  chvíli cenu balíku petrodolarů.  Spásonosně si odfrknete a světácky začnete trhat titulní stránku s  fotografií jednoho z pre- miérových poradců.  Kdyby jen tušil,  jaké pocty se právě  dostává jeho tváři,  jistě by neuléhal  klidným spánkem dítěte. První kolo dopadlo dobře. Ring už za krátkou chvíli bude opět volný.
Na to, že zaprášeným umyvadlem neteče voda, přestáváte brát zřetel.  Cítíte se totiž jako vítěz a samoz- řejmě máte  morální právo  dívat se pohrdavě  po svých spolucestujících,  kteří si vzájemně  vypráví při- hlouplé historky ze života.  Dokonce si nepřipouštíte ani nepříjemné  chování průvodčí s pohledem pravo- věrného mormona, která vás zaklíná  přáním o platnou jízdenku.  A je naprosto na  místě pociťovat sílu a odhodlanost jako bájný  rek ze starodávného rytířského eposu.  Vždyť jste dokázali porazit  tak nečestně bojujícího nepřítele, který má svůj nejasný původ v bramborovém salátu z nádražního bufetu zajedeném sladkou  máslovou hruškou a zapitém  třemi točenými pivy,  mezi která se jakousi podivnou náhodou za- míchalo jedno ruské vejce a kus špeku s kalíškem vodky.  Jenomže vy naštěstí můžete přísahat, že vším je vinen ten pološílený  strojvedoucí,  který nedokáže  řídit lokomotivu klidně,  aby vagóny tolik nejančily po kolejích….